Měření rozvoje: indexy Social Watch 2008

Jednou z hlavních aktivit a nástrojů monitoringu Social Watch je prosazování alternativního „měření“ ne/úspěchů v naplňování jednotlivých závazků s ohledem na eliminaci chudoby a prosazování genderové spravedlnosti, zejména v protikladu k indikátorům prosazovaných Světovou bankou. Social Watch navrhla Index základních schopností (Basic Capability Index) a Index genderové spravedlnosti (Gender Equity Index – GEI). Index genderové spravedlnosti byl pro rok 2008 vygenerován pro 157 zemí, přičemž pro 133 z nich bylo možné zhodnotit i vývoj za posledních 5 let. Index je postaven na porovnání relativní pozice žen ve vztahu k mužům v oblasti vzdělání (gramotnost a začlenění žen do primárního, sekundárního a terciálního vzdělání), socioekonomického postavení žen ve společnosti (míra ekonomické aktivity žen a rozdíl v příjmech mužů a žen) a jejich podílu na moci a společenském vlivu (míra zastoupení žen v politických orgánech, technických oborech a řídících pozicích) a je vyjádřen na škále 0 až 100 (100 vyjadřuje neexistenci rozdílů na základě pohlaví, nicméně nehodnotí celkovou míru vzdělanosti, ekonomické úrovně či politické participace). Simultánní posouzení těchto tří oblastí pak ukazuje na rozpojení progresu v oblasti postavení žen ve společnosti s ekonomickým vývojem v konkrétní zemi. Celosvětově se ukazuje jako největší problém podíl žen na společenském vlivu, následován jejich ekonomickým znevýhodněním. S ohledem na genderovou vyváženost dosahuje nejlepších výsledků oblast vzdělání, ovšem za podmínek, kdy vzdělání stále není dostupné velkému počtu dětí a pouze se snížila genderová disparita v přístupu ke vzdělání.

Česká republika je s hodnotou GEI 69 spolu s Kyprem, Čínou, Hondurasem, Peru a Brazílií na 52. místě a zároveň patří mezi země s klesající hodnotou indexu, tudíž mezi ty, kde se nerovnosti a disproporce v celkovém společenském postavení žen a mužů zvětšují. Tento výsledek ovšem pouze v kontextu mezinárodního srovnání potvrzuje regresivní vývoj v oblasti genderové spravedlnosti, na který je jak neziskovým sektorem, tak vědeckou komunitou systematicky poukazováno již delší dobu. Nepřekvapivě Česká republika vykazuje nejhorší výsledek (43,4) v oblasti společenského vlivu žen (tj. zastoupení žen v politických a dalších mocenských pozicích v oblasti managementu a technických oborech), nicméně ani ekonomické postavení žen v ČR nedosahuje zdaleka úrovně genderové spravedlnosti (64). Zajímavou perspektivu také nabízí porovnání České republiky v kontrastu s některými zeměmi, které jsou u nás médii stereotypně prezentovány jako genderově opresivní. Například stejná hodnota indexu Číny či lepší výsledek hodnoty indexu v zemích jako například Rusko, Filipíny, Ukrajina či Kuba. Toto srovnání nelze samozřejmě zobecnit na celkovou společenskou situaci, nicméně jeho výpovědní hodnota o postavení žen ve srovnání s muži ukazuje na negativní společenský vývoj u nás, včetně úrovně (ne)demokratičnosti našeho společenského uspořádání, pokud je posuzováno i genderovou perspektivou.