K čemu je rasismus

V říjnu 2022 tehdejší vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředseda komise EU Josep Borrell na setkání velvyslanců v Belgii prohlásil: „Evropa je zahrada. Většina zbytku světa je džungle a džungle by mohla zahradu napadnout“. Vyvolalo to různé kritické reakce, Borrell byl obviňován z rasismu, načež se částečně omluvil. Španělský socialistický politik vlastně jen vyjádřil samozřejmé přesvědčení mnohých, že „evropská civilizace“ je nadřazená zbytku světa, což dokázala tím, že svět ovládla – a díky tomu je ostrovem blahobytu.

Dalším příkladem evropského ignorantství je nedávný průzkum německy psaných médií, který uvádí, že pouze mezi 5 – 10 % zpráv a informací se týká zemí globálního Jihu, kde žije 85 % obyvatel planety. U nás by takový průzkum dopadl ještě hůře.

Dějinnou ironií v Borrellově případě je, že to byli právě Španělé, kdo jako první Evropané vyrazili do světa plundrovat zahrady jiných kultur. Ale nezůstali sami. Brzy následovaly další koloniální a imperiální mocnosti, které nepřestaly koncentrovat bohatství původních obyvatel zbytku světa až dodnes.

Odhady počtu obětí vraždění a krutého zacházení a zavlečených chorob při genocidě původních obyvatel Amerik udávají až devadesát milionů lidí. I král malé Belgie dokázal v Kongu vyhubit deset milionů lidí, nepočítaje usekané ruce těch, kdo byli liknaví při těžbě kaučuku. Známé jsou i hladomory v Indii pod britskou koloniální správou, celkem odhadem padesát milionů mrtvých. Poslední byl v roce 1943 v Bengálsku. Winston Churchill k tomu tehdy řekl „Hlad nehlad, Bengálci se množí jako králíci“.

Mnozí si lámali hlavu, jak mohl tak kulturní národ jako jsou Němci zplodit nacismus a genocidu evropských Židů. Ale stejně krutě se před nimi chovali v koloniích i jiné kulturní národy. A dnes se stejně odporně chová vláda koloniálního sionistického státu vůči původním obyvatelům Palestiny.

Americký politolog Samuel P. Huntington ve své známé knize Střet civilizací napsal: „Západ si podmanil svět nikoli díky nadřazenosti svých myšlenek, hodnot nebo náboženství (ke kterým se přiklonilo jen málo příslušníků jiných civilizací), ale spíše díky své převaze v uplatňování organizovaného násilí. Západní lidé na tuto skutečnost často zapomínají, zatímco lidé mimo Západ na ni nikdy nezapomínají.“

Západní lidé si vytvořili si celou soustavu představ, že vlastně té světové džungli plné „divochů divných ras“ obětavě pomáhají pozvednout se na vyšší civilizační úroveň, jak to mistrně popsal Kipling ve své básni Břímě bělochů.

Není snadné běžné lidi přesvědčit, že je v pořádku krutě zacházet s jiným člověkem, který nám nic zlého neudělal. Aby to bylo přijatelné, je třeba zpochybnit, že je to stejný člověk jako my. Ke krutému vykořisťování druhých je třeba, aby byli dehumanizováni.

To je také nezbytné, když chceme, aby obyčejní lidé zabíjeli jiné obyčejné lidi. Musí nabýt přesvědčení, že ti druzí, jejich celé skupiny a národy, jsou zrůdy schopné toho nejhoršího a musí proto být zničeni. Válečná propaganda je v tom pořád stejná, ať už to bylo francouzské líčení Němců jako barbarských a bestiálních za První světové války nebo německá nacistická ideologie Árijců nadřazených Židům, Romům a slovanským podlidem.

Rasismus a xenofobie jsou perfektně racionální ideologie pro vládnoucí třídu. Ospravedlňují hierarchie a pomáhají získat a udržet moc a bohatství. Podobně funguje i patriarchální ideologie a sexismus a některé formy náboženského přesvědčení. Vlastně lze libovolně volit nějakou biologickou, kulturní nebo sociální charakteristiku určité skupiny.

Nikoli náhodou se rasismus rozvinul právě v době koloniálních výbojů, která je i dobou rozvoje kapitalismu. Pro akumulaci kapitálu – a zbohatnutí evropských zemí – dobře posloužila neplacená práce otroků nebo živořících nádeníků, neplacená práce žen, drancování přírody bez ohledu na následku. Ve velké míře to pokračuje dodnes. Kobaltovou rudu pro naši elektroniku těží v Kongu i děti, levnou zeleninu ze španělské Almeiry pěstují v děsivých pracovních podmínkách bídně placení afričtí migranti. A bohatství se hromadí u stále užší skupiny nadlidí, kteří mají takřka neomezenou moc.

Výhodou pro takový systém je, že i ten největší chudák, který se náhodou narodil do „nadřazeného“ národa se pak může cítit jako „někdo“ vůči menšinám nebo migrantům. A často své frustrace a nenávist z bezmoci směřuje ne k těm, kdo tenhle systém zavedli a udržují, ale ke stejným nebo větším chudákům, než je sám. To je pro udržení moci k nezaplacení. Proto je fašismus pokračováním kapitalismu v době krize jinými prostředky.

Evropa má samozřejmě i úctyhodnou historii emancipačních zápasů za prosazení spravedlnosti a práv pro všechny. Přes částečné úspěchy takové snahy v nejlepším případě zůstaly v půli cesty a pořád ještě čekají na dovršení. Předpokladem dalšího pokroku je odmítnutí rasismu a prosazení demokratické správy ekonomiky, bez které se formální politická demokracie mění dříve nebo později v oligarchii.

Jiří Silný

Text publikovala ve slovenštině Pravda
https://nazory.pravda.sk/analyzy-a-postrehy/clanok/770158-na-co-sluzi-rasizmus-niekolko-slov-o-normalizovanej-nadradenosti/